Lichtenstejnsko.net

Umělecká sbírka šlechtického rodu Lichtenštejnů patří k nejkrásnějším v Evropě. Dlouhá léta byla veřejnosti uzavřena. Letos v březnu byla slavnostně zpřístupněna širokému publiku v letním lichtenštejnském paláci ve Vídni.

V současné době existuje v Evropě několik významných soukromých sbírek. Nejobsáhlejší z nich vlastní britská královna, dále je tu sbírka knížete Fürstenberga v Německu, kněžny Pallavicini v Itálii či rodiny Bührleů ve Švýcarsku. A samozřejmě sbírka lichtenštejnských knížat. Lichtenštejnsko, ležící na hranicích mezi Rakouskem a Švýcarskem, je svými 160 čtverečními kilometry jednou z nejmenších evropských zemí. Zároveň je posledním existujícím knížectvím ze Svaté říše založené roku 962. V čele parlamentní monarchie stojí kníže Hans-Adam II., potomek německých císařů, španělských, portugalských a bavorských králů, praprasynovec rakouského císaře Františka Josefa a císařovny Sissi. Původní sídelní hrad rodu z dvanáctého století stál v Modlingu jižně od Vídně.

První sběratel

Sbírka doplňovaná každou generací knížat dnes má přes 2000 obrazů. Poskytuje přehled vývoje malířství od patnáctého do devatenáctého století, tedy od renesance až po romantismus. Založil ji v sedmnáctém století první mecenáš rodu, kníže Karl Eusebius von Lichtenstein (1611 – 1684).

Tento šlechtic posedlý stavitelskou vášní si dal vybudovat četné zámky a paláce v Čechách, na Moravě, v Dolním Rakousku a ve Vídni. Pro výzdobu rozlehlých panství nakupoval díla nejlepších soudobých umělců, tedy malířské generace, která působila kolem poloviny sedmnáctého století ve Flandrech a v Nizozemsku (patřil mezi ně např. David Ténier mladší nebo Adriaen Van Ostade).

Bohatý Johann

Jeho syn kníže Johann Adam přezdívaný Johann Zámožný si příjmy ze svých držav nashromáždil značné jmění, kterým financoval nejen samotný císařský dvůr, ale i nové přírůstky do rodinné sbírky. Po celé Evropě měl síť zprostředkovatelů, kteří vyhledávali ta nejlepší sochařská a malířská díla, jež byla v té době na prodej. Tak získal kníže obrazy mistrů, jako byli Italové Guido Reni, Francesco Albani nebo vlámští malíři Anton Van Dyck a Rubens. Šest Rubensových pláten věnovaných epopeji římského konzula Decia Muse zakoupil Johann Adam roku 1693 a dodal tím lichtenštejnské sbírce na ojedinělosti. Nechal pro ni vybudovat ve Vídni okázalý palác. Během dvou generací se lichtenštejnským knížatům podařilo vytvořit umělecký soubor, který se mohl porovnávat i s císařskou sbírkou.

Pokračovatelé

Další z rodu Lichtenštejnů kníže Johannes I. (1760 – 1836) se věnoval spíše vojenské kariéře. Přesto v tradici pokračoval a obohatil rodinnou sbírku o dalších 700 obrazů. V oblibě měl především holandské mistry, ale jeho největší úlovek z roku 1823 pocházel z Itálie. Šlo o Rafaelovo rané dílo Portrét Guidobalda I. z Montefeltre, které je dnes jediným mistrovým obrazem nacházejícím se v soukromé sbírce.

Zcela nový duch ve sběratelství Lichtenštejnů zavládl za Johannesa II. Zatímco jeho předkové nakupovali obrazy podle vlastní chuti a vkusu, kníže Johannes II. doplňoval sbírku soustavně tak, aby vytvořila ucelený přehled dějin výtvarného umění. Za tím účelem putoval po Evropě v doprovodu Wilhelma von Bodeho, tehdejšího největšího znalce umění a budoucího ředitele berlínského muzea. Své předsevzetí kníže splnil. Když zemřel, lichtenštejnská sbírka se vyrovnala těm největším evropským muzeím. Byla umístěna v rodinném letním sídle na předměstí Vídně.

Nový záměr

Tam zůstaly obrazy až do roku 1938. Pod vlivem sílící hrozby válečného konfliktu se otec současného Hanse Adama II. kníže Franz-Josef rozhodl přestěhovat vzácnou sbírku na neutrální půdu, do zámku v hlavním městě lichtenštejnského knížectví Vaduzu. Po celé dlouhé období zůstávala její umělecká díla veřejnosti nepřístupná. V roce 2000 se kníže Hans Adam II. rozhodl zrestaurovat bývalé letní sídlo ve Vídni (které nechal postavit Johann Adam), přemístit tam celou sbírku a zpřístupnit ji. Za zmínku stojí i samotný palác. Nachází se na místě zvaném Rossau, které je součástí IX. vídeňského obvodu. Architekti Rossi a Martinelli se při jeho stavbě inspirovali italskými vilami šestnáctého století s rozlehlým ústředním sálem protaženým do obou postranních křídel, která mají vlastní honosná schodiště. Vnitřní výzdobu stropů a zdí v sálech prvního poschodí svěřil kníže Johann Adam boloňskému malíři Franceschinimu. Fresky nad schodišti a v přízemních místnostech jsou dílem rakouského barokního umělce Johanna Michaela Rottmayra, který je v současné době znovu objevován. Kromě toho se lichtenštejnský palác pyšní unikátním mistrovským dílem, monumentální freskou zdobící Herkulův sál. Vytvořil ji v roce 1704 italský barokní malíř Andrea Pozzo. Aby kníže Hans Adam trochu přiblížil atmosféru minulých století, v nichž sbírka vznikala, doplnil obrazy dobovým nábytkem, sochami, tapiseriemi a dalšími artefakty.


Diskuze o Lichtenštejnsku

« « « Lichtenštejnsko.net úvodní stránka

kontakt na webmastera webu
Vlastní vyhledávání